3.Těžký život muzikantovy ženy
Manželka hluckého basisty Franiška Turčína , který
často hostoval ve lhotské dechovce, si velice přála, aby i
oni , tak jako sousedi, měli v kuchyni třídílné okno. Jejímu
manželovi sice stačilo starodávné dvoudílné okno. Co
však měl, když jeho manželce ke štěstí nescházelo nic jiného,
než trojdílné okno, než ho obstarat. Když strýc okno
přivezl, tetka prý byla radostí bez sebe a nejraději by ho
celého zulíbala. Protože byl vyučený zedníkem, byla už jen
otázka, kdy bude mít čas staré okno vhodit a vsadit nové.
Nejbližší sobotu jela hlucká kapela hrát do vzdáleného
města a tetka uznala, že bez jejího manžela hrát nemohou.
Další sobotu bylo pěkné jarní počasí, na které všichni
zahrádkáři toužebně čekali. Tetka dlouho zvažovala čemu
dát přednost. Strýcovi to bylo jedno, protože pro výměnu
okna, jak už bylo zmíněno, od počátku nadšen nebyl. Souhlasil
s ní jen kvůli klidu v domě. Nakonec tetka rozhodla:
„Práca pod střechů sa odloží!“ Třetí sobotu ráno strýc
řekli smutným hlasem: „Stará, je zle, leze na ně chřipka“,
a protože si nebyl jistý, že mu tetka nemoc uzná, z lůžka
raději nevstal. Co mohla tetka jiného dělat než láteřit: „Šak
dybyste někde měli hrát, chřipku bys na sebe vlézt nenechal!“
Strýc se snažil tetku, která neměla daleko k pláči,
uklidnit silným prohlášením: „Lesti sa za týden nebudeš
dívat na ludí na ulici přes nové okno, možeš ně z domu
vyhodit!“
Lhotští muzikanti se další sobotu odpoledne chystali
odjet koncertovat do Luhačovic. Když nastoupili do autobusu
zjistili, že schází „tvrdič muziky“. Chvilku počkali a
pak pro nedaleko bydlícího Cyrila P. poslali nejmladšího
muzikanta. Ten se vrátil se zprávou: „ Na dveřích je napsáno:
Netlučte, su nemocný!“ Co teď?? Kdosi navrhl stavit se
na cestě v Hluku u Jana Turčína, který je s nama sehraný.
Ten nás jistě nenechá ve štychu. Autobus zastavil u Turčínova
domu, tetka zahlédly chlapy v krojích a otvorem pro
okno vykřikla: „Nikde nepůjde, usazuje nové okno! Jak vidíte,
staré už vybúral a právě sa chystá usadit nové. Já sem
mu už připravila maltu.“ Za chvíli vyšel před dům strýc a
smutně řekl: „Sakra chlapi, mám vás rád, je ně vás lúto, ale
dnes to opravdu nejde. Nové okno mám už zaklínované a
maltu nachystanů...“ - „Jane zadrž a uznaj, že nemožeme
hrát v Luhačovicách bez basy. To by nás už víckrát nepozvali
a my bysme tak dobrý kšeft, kerý nám okolní kapely
závidijů, ztratili.“ Strýc Jan se chvíli drbal v prořídlých
vlasech, podíval se na manželku, podíval se na muzikanty,
znovu na manželku a znovu na muzikanty, jakoby sbíral
odvahu, a zavelel: „Stará nachystaj kroj, sem tam zamíchaj
maltu, aby neztvrdla, a já ti svatosvatě slubuju, že v noci,
až sa vrátím, tak to dodělám.“ Manželka dlouho a hodně
nahlas brblala, ale kroj připravila a do kufru vložila i kus
buchty. Jak mají manželky muzikantů život těžký, to nejlépe
ví ony samy.
Vyprávění Ladě Zeleného
Článek ze dne: 01.02.2008 . . . [ Rubrika: ZPRAVODAJ --> ZPR-200609 ]
|
